Hotel Lafayette je pojmenován po generálu Lafayettovi, který část svého života prožil i v Olomouci. V tomto duchu jsou pojmenovány i pokoje v našem hotelu, které nejsou označeny čísly ale nesou názvy historických osobností. Každá z těchto osobnosti je buď spjata s postavou generála Lafayetta, a nebo je nějakým způsobem spojena s Olomoucí. Pokud chcete vědět víc informací o jednotlivých osobnostech, najdete je níže.
Lafayette
generál Lafayette Gilbert du Motier (6. září 1757, Chavaniac – 20. května 1834, Paříž) byl francouzský osvícenský šlechtic, voják a generál. Jako přesvědčený demokrat se významně podílel na americké válce za nezávislost, takže se stal blízkým přítelem George Washingtona a národním hrdinou. Měl velký vliv v počátečních fázích francouzské revoluce, protože se však ostře postavil proti jejím násilnostem, musel roku 1792 uprchnout do Belgie a byl vězněn v Rakousku. Napoleon ho z vězení vysvobodil a po jeho pádu se La Fayette ještě účastnil velké politiky za vlády Ludvíka Filipa. Generál Lafayette byl v olomoucké pevnosti uvězněn od května 1794. V té době patřil k nejvýraznějším politickým figurám, aktivně se zapojil do Velké francouzské revoluce a také do boje Američanů za svobodu. Dodnes je znám jako ctěný hrdina dvou světadílů, v USA dnes jeho jméno nese například soukromá vysoká škola Lafayette College v Eastonu v Pensylvánii.
Z olomoucké pevnosti se jej přátelé pokusili osvobodit. Den pro osvobození Lafayetta byl stanoven na 8. listopad 1794. Oba spiklenci – německý lékař Justus Erich Bollman a americký student František Karel Huger – se podrobně seznámili s okolím Olomouce a s obvyklými směry vyjížděk. 3. listopadu odjeli do Vídně, o tři dny později se vrátili s povozem, kočím a dvěma jezdeckými koňmi.
Ráno vyslal Bollman kočár z Olomouce do Dvorců, kde měl čekat, až Lafayette a jeho osvoboditelé přijedou. Kolem 14. hodin vyjel z Olomouce kočár s ozbrojeným doprovodem na Pavlovičky. Při cestě po císařské silnici za Chválkovicemi generál vystoupil i s poddůstojníkem Janem Platzerem v blízkosti hostince Lichnovských (Hanácký dvůr), dál šli pěšky a kočár jel před nimi k Malé Bystřici (Bystrovany), kde měl počkat u hospody a pokračovat přes Bělidla do Olomouce. Když kočár odjížděl, zaútočil Bollman s Lafayettem na profouse Platzera a přes značný odpor jej přemohli.
Lafayette dostal koně a Bollman mu vysvětlil, kam má jet. Osvobozený vězeň však špatně rozuměl, dojel sice do Šternberka, ale odtud místo na Dvorce jel na Rýžoviště, kde pod ním padl kůň, a když chtěl od místního sedláka koupit jiného, byl prozrazen a zajat rychtářem Josefem Richtrem. Stalo se tak kolem 19. hodiny mezi Rýžovištěm a Kněžpolí.
Zajatce převezli na Sovinec, kde hejtman Antonín Dremer se zatykačem poznal Lafayetta a dopravil jej zpět do Olomouce. Zde umístili generála do kasemat, těžkého vězení v areálu hradeb. Dostal okovy, které mu byly sňaty až v roce 1795 na příkaz císaře.
Anastasie
Anastasia Louise Pauline du Motier (1777 – 1863) – dcera generála Lafaeytta, která společně se svou matkou přijela do Olomouce 15.října 1795 aby společně s ním dobrovolně sdílely uvěznění. V té době jí bylo 18 let. 19.července 1797 byli všichni propuštěni.
Adrienna
Marie Adrienne Francoise de Noailles, Marquise de Lafayette (1759 – 1807) manželka generála Lafayetta. Pocházela ze starodávného francouzského rodu Noailles a za Lafayetta se provdala v necelých 15 letech. Našli v sobě zalíbení, které vyústilo v lásku na celý život. V době, kdy byl Lafayette zajat a uvězněn v olomoucké pevnosti, poté co se několik let neviděli, si vyžádala u císaře souhlas a i s dvěma dcerami dojela až z Vídně. 15. října 1795 tak po cestě otevřenou bryčkou dojely před brány Olomouce. Vězení, ve vodních kasárnách, ve kterém tehdy Lafayette byl bylo velmi kruté a Adrienna přijela na poslední chvíli aby mu je svou péčí pomohla přežít. Ona i dcery se musely také podřídit vězeňskému režimu. Naštěstí v roce 1797 se dočkali a byli propuštěni.
Amadeus
Wolfgang Amadeus Mozart (1756 – 1791) rakouský klasicistní hudební skladatel a klavírní virtuos. Když v květnu roku 1767 ve Vídni vypukla epidemie černých neštovic, se jedenáctiletý Wolfgang se svými rodiči se rozhodli odjet nejprve do Brna, a potom do Olomouce. 26. října ubytovali v tehdejším hostinci „U Černého orla“ (dnes Hauenschildův palác), kde ještě téhož večera u malého Wolfganga propukly příznaky choroby. Kapitulní děkan, hrabě Leopold Antonín Podstatský nabídl Leopoldu Mozartovi svého lékaře a ubytování rodiny v paláci, kde jim vyčlenil dva pokoje ve své rezidenci v kapitulním děkanství. Zde se kolem Mozartových vytvořil přátelský okruh zejména církevních hodnostářů. Mladý Wolfgang se v příjemném prostředí paláce poměrně rychle natolik zotavil, že mohl opět komponovat (dokončil zde mj. svou 6. symfonii F dur). V Olomouci zůstali až do prosince, kdy se vrátili zpět do Brna a poté do Vídně.
Antoinetta
Marie Antonie Josefa Johana Habsbursko-Lotrinská (1755 – 1793) byla rozená císařská a královská princezna, jíž náležel titul rakouské arcivévodkyně. Byla dcerou královny Marie Terezie a císaře Františka Štěpána I. Ve čtrnácti letech byla poslána na francouzský královský dvůr, aby tam spojila svůj život se životem budoucího krále Ludvíka XVI. Stala se tak královnou francouzskou a navarrskou. Jako královna, jíž se stala v necelých dvaceti letech, vedla poněkud rozmařilý život. V roce 1789 došla hladovému lidu trpělivost, krále s královnou svrhl a po jejich nezdařeném útěku, ve kterém figuroval její dlouholetý milenec Axel Fersen, byla uvězněna v Templu. Byla popravena devět měsíců po svém manželovi, její život v říjnu 1793 na dnešním Náměstí svornosti ukončila gilotina.
Carolina
Carolina Charlotta Dorothea Meineke,rozená von Linsingen (1768 –1815), byla hannoverská šlechtična, první manželka anglického krále Viléma IV. V srpnu 1791 se Karolina tajně provdala za prince Viléma, vládnoucího později v letech 1830–1837 jako Vilém IV.. Když po čase vyšla pravda o tajném a nerovném sňatku najevo, vypukl skandál. Konvence společnosti byly pro vztah nepřekonatelné. Britská královská rodina, především královna Charlotta Sofie, odmítla Karolinu přijmout, a proto došlo v roce 1792 k rozvodu manželů, ačkoliv Karolina již byla těhotná. (syn, o kterém jí bylo řečeno, že při porodu zemřel, přežil a byl dán pod jménem Hans Georg Meyer na vychování do bohaté židovské rodiny.) Karolina poté onemocněla tak vážně, že byla považována za mrtvou a přežila jen díky zásahu Dr. Adolfa Meineka, který zabránil jejímu pohřbení. Za něj se později provdala a oba se přestěhovali do Blanska, kde žili i s dcerou Henriettou na blanenském zámku. Tam také vznikly její literárně zajímavé dopisy, v nichž popsala své osudy. Ty byly v roce 1880 publikovány. Součástí dopisů jsou často i verše, které dosvědčují Karolinino jisté básnické nadání. V Blansku Karolina Meineke ve svých 46 letech zemřela a byla pochována na hřbitově u kostela sv. Martina. Hrob ženy, která se mohla stát anglickou královnou, se na bývalém blanenském hřbitově nezachoval. Připomíná jej pamětní deska, osazená zde koncem 19. století.
František
František Karel Huger, americký student , který se spolu s Justusem Erichem Bollmanem zasloužil o vysvobození Lafayetta z olomoucké pevnosti
(Pokud máte k dispozici fotografii Františka, budeme Vám vděčni za dodání. Prozatím nabízíme náhled pokoje František)
Justus
Justus Erich Bollman (1769 – 1821) – německý lékař a pozdějí úspěšný podnikatel. Především to byl Lafayettův přítel, který zorganizoval jeho útěk z olomoucké pevnosti
Kašpar
Adolf Kašpar (1877 – 1934) byl český malíř a ilustrátor. Narodil se v rodině kupce v Bludově, v jedenácti letech se přestěhoval s rodiči do Olomouce. Zde začal studovat na učitelském ústavu, kde již tehdy upozornil na své výtvarné nadání. Poté pokračoval ve studiích na akademii v Praze. Známé jsou jeho ilustrace k Babičce Boženy Němcové, Jiráskově Filosofské historii a dalším dílům české i světové literatury. Při svém pobytu na Chodsku, kde sbíral materiál k ilustraci knihy J. Š. Baara, zemřel náhle na mrtvici během výletu k Čertovu jezeru. Je pochován na vyšehradském hřbitově[3] v Praze.
Laudon
Ernst Gideon von Laudon (1717 -1790) – rakouský vojevůdce ve službách Marie Terezie, jeden z nejúspěšnějších vojevůdců. V době války Rakouska s Pruskem vedl boje za osvobození Olomouce. Na konci června 1758 pruským jednotkám obléhajícím Olomouc docházelo jídlo, náboje, zbraně, léky a bylo potřeba postarat se o raněné vojáky. Proto se velení pruských jednotek rozhodlo poslat z Pruska zásoby, o čemž se prostřednictvím špeha Rakušané dozvěděli. Pruský král se tentokrát rozhodl zorganizovat obří transport s doprovodem přes 20 tisíc mužů. Plán na uloupení tohoto transportu byl následující: hlavní síly měly napadnout konvoj u města Libavá, a pokud nějaké jednotky proklouznou, měl je zlikvidovat Laudon u Šternberka. Laudon dorazil na místo 27. června v 5 hodin ráno, k večeru se přesunul k Domašovu nad Bystřicí, kde zjistil, že jednotky, které měly být ve stejnou dobu u Libavé, nedorazily. Přesunul se tedy k Dolním Guntramovicím. Cestou narazil na čelo transportu a rozhodl se pro útok, protože však bojoval proti přesile, byl donucen ustoupit k Moravskému Berounu. Tam se v průběhu noci dozvěděl, že jednotky konečně dorazily na určené místo u obce Libavá a on tedy může pokračovat v útoku na konvoj, který mezitím pokračoval. Dne 30. června 1758 došlo k bitvě u Domašova, kterou rakouské jednotky nakonec vyhrály. Zlikvidování tohoto konvoje pomohlo ukončit blokádu Olomouce a Prusové již 2. července 1758 odtáhli od Olomouce. Za to byl Laudon oceněn velkokřížem Řádu Marie Terezie, což bylo v té době nejvyšší ocenění, které mohl v Rakousku získat.
Luisa
Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská (1791 – 1847) rakouská arcivévodkyně a po sňatku s Napoleonem I. francouzská císařovna. V 18 letech, byla v kapli paláce Louvre v Paříži provdána za francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta. V její nové domovině ji ale přijali velmi chladně a Marie Luisa se nikdy nezbavila obav z toho, že by ji Francouzi mohli popravit jako její pratetu Marii Antoinettu.
Svému manželovi porodila syna Napoleona Františka, zvaného Orlík. Neměla však možnost se o něj příliš starat, neboť chlapec musel vyrůstat na dvoře svého děda, císaře Františka I. o Napoleonově abdikaci roku 1814 a rozhodnutím Vídeňském kongresu 1815 se Marie Luisa stala vévodkyní italských států Parmy, Piacenzy a Guastally. Poté co byl Napoleon sesazen a vykázán na Elbu, Luisa se vrátila do Vídně a ještě dvakrát se provdala.
Mahler
Gustav Mahler -rakouský hudební skladatel a dirigent 1860-1911 – přišel do Olomouce v roce 1883 a nastoupil jako dirigent v olomouckém divadle. Ubytoval se v domě u Zlaté štiky – dnešní Michalská ulice č. 1 a začal pracovat se souborem, který v té době prožíval krizi danou špatnými vztahy uvnitř souboru. Zpočátku jeho styl řízení souboru vyvolal rozpaky ale později, po nastudování opery Carmen a Rigoletta se ukázalo že byl pro soubor přínosem. Bohužel po čase přijal lepší nabídku a z Olomouce odešel.
Marie
Maria Terezia Valpurga Amálie Kristina Habsburská arcivévodkyně rakouská, uherská a česká královna (1717 – 1780) jediná vládnoucí žena na českém trůně. První roky vlády nebyly pro Marii Terezii snadné. Problémy měla nejen s okolními zeměmi, ale i uvnitř Rakouska, kde se některým mužům nelíbilo, že jim má vládnout žena. V letech 1740 až 1748 vypukl konflikt o rakouské dědictví, kdy si trůn Habsburské monarchie začnou nárokovat sousední Prusko, Bavorsko a Francie. Kromě ztráty Slezska nakonec Marie Terezie ve válce obstála. Po ztrátě Slezska se Marie Terezie rozhodla vybudovat z Olomouce strategickou pohraniční pevnost, kterou v roce 1758 neúspěšně po pět týdnů obléhali Prusové. Poté následovala výstavba fortů kolem celého města, šlo o věnec 17, později 21 pevnůstek kolem celého města. Části pevnosti se dochovaly dodnes.
Pavlína
Svatá Pavlína – Pavlína Římská žila ve 2. stolení – patronka města Olomouce. Pavlínin otec Artemisius byl za vlády císaře Diokleciána v Římě žalářníkem Pavlína i celá její rodina se nechala tajně pokřtít. Příslušnost ke komunitě křesťanů se však dlouho nedala utajit. Následovalo zajetí a odsouzení k smrti. Artemisius byl sťat, Candia a Pavlína ukamenovány. Roku 1622 papež Řehoř XV., ostatky sv. Pavlíny daroval generálovi řádu Tovaryšstva Ježíšova pateru Vitelleschimu. Ten je věnoval jezuitské olomoucké koleji. Do Olomouce přinesl relikvie sv. Pavlíny jezuita Mikuláš Lancicius roku 1623 spolu s mnoha ostatky jiných světců. Roku 1623 se rozšířila ve městě morová epidemie, která si vyžádala přes 7000 obětí mezi místními obyvateli. Městská rada vypravila v neděli 8. října 1623 prosebné procesí s ostatky sv. Pavlíny. Průvod lidu v čele s kněžími se vydal od kostela Panny Marie Sněžné z jezuitské koleje do chrámu sv. Mořice s prosebnými modlitbami. Krátce poté epidemie opravdu skončila. Městská rada z vděčnosti 23. října 1623 prohlásila sv. Pavlínu za patronku města Olomouce. Olomoucký biskup a kardinál František Dietrichštejn (1599-1636) ji zařadil ke spolupatronům katedrály. Největší průvod s ostatky sv. Pavlíny se konal za pandemie moru roku 1715, kdy byly vztyčen dva morové sloupy – sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí a sloup Panny Marie na Dolním náměstí.
Radecký
Josef Václav Radecký (1766 – 1858) je považován za jednoho z nejlepších vojevůdců Evropy 19. století. V letech 1829–1831 přebýval v Olomouci jako velitel olomoucké pevnosti a sídlil zde v Edelmannově paláci (od roku 1892 tam má pamětní desku) na Horním náměstí, zlepšil sanitární podmínky města, vysušoval okolní mokřady a vysazoval ovocné sady. V roce 1850 byl v souvislosti s napětím mezi Pruskem a Rakouskem poslán v čele dvou armádních sborů o síle asi 14 000 vojáků do Olomouce a tato manifestace síly nakonec významně přispěla k uzavření tzv. „Olomoucké punktace“. V letech 1849 – 1857 byl Radecký generálním guvernérem Lombardsko-benátského království (někdy uváděn jako 5. vicekrál) a velitelem II. armády. Aktivní vojenskou kariéru ukončil po 72 letech.
Victoria
Královna Viktorie (24. května 1819, Londýn, Spojené království – 22. ledna 1901, ostrov Wight), narozená jako Alexandrina Victoria, byla královna Spojeného království Velké Británie a Irska od 20. června 1837 a první císařovna Indie od 1. května 1876, obojí do své smrti. Doba její vlády trvala 63 let a 7 měsíců, což je druhé nejdelší období vlády britského panovníka. Tato doba bývá označována jako viktoriánské období a je charakteristická bouřlivým průmyslovým, politickým, vědeckým a vojenským rozvojem britských území. Současná britská královna Alžběta II. (která jediná ji v délce vlády předstihla) je Viktoriinou prapravnučkou. Vládla v čase života gen. Lafayetta
Viola
Viola Alžběta Těšínská (1290 – 1317) česká polská královna, díky tomu že se stala manželkou Václava III. Jejich manželství však trvalo pouze 1 rok. Václav III byl ve svých 16 letech zavražděn v Olomouci, v těsné blízkosti katedrály svatého Václava. Deset let po jeho smrti se vdala za Petra I. z Rožmberka.
Virginie
Virginie La Fayette (1782 – 1849) dcera generála Lafayette, která společně se svou matkou přijela do Olomouce 15.října 1795 aby společně s ním dobrovolně sdílely uvěznění. V té době jí bylo 13 let. 19. července 1797 byli všichni propuštěni.